Dívka v oblacích

13. ledna 2016 v 15:33 | Kiwi |  Básně

Ne vždycky láska přejde přes nesnáze,
Ne vždycky slzy z konce zplodí smích,
Své o tom ví ta dívka na podlaze,
Své o tom ví ta dívka v oblacích.

V sevření zdí zdobených reliéfy,
V hrobě obehnaném malbami,
Hruď dívce krásně zdobí bodné trefy,
Co byly jí z utrpení bránami.

Nehybná dívka jako z mramoru,
Bílá a chladná, v kamenném výkřiku,
Prázdné oči už navždy hledí nahoru,
Spící ruce hladí krvavou tuniku.

Z očí se dávno vytratila záře,
A z bělostných líček se časem smyla růž,
Všechno co zbylo jsou jen propadlé tváře,
Jen bezduché tělo - schránka prázdná už.

Jak v zdobeném korzetu, ve zlaté kleci,
Žila mladá dívka v nádherné věži,
Jediný záblesk v jediný moment
Už navždy Locika na cihlách leží.

Na téma týdne - Jako v korzetu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skrai Skrai | Web | 13. ledna 2016 v 18:08 | Reagovat

Fakt hezká báseň. Máš na to talent :)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 18:31 | Reagovat

Řekla bych - přímo pravdivé!
Láska je věc zapeklitá a ty jsi napsala moc krásnou básničku! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
You must just try, try and try again...