Kapitola 2.

6. února 2016 v 10:48 | Kiwi |  Procitání
,,Ach, Jennifer!" Královna se na dceru vrhla se slzami v očích hned, jak vešla do salonku. Objala ji tak silně, že se Jenny, zašněrované do korzetu, na chvíli zatmělo před očima. ,,Jsi moc, moc krásná. Už je ti sedmnáct, věřila bys tomu? Přijde mi to jako včera, když jsi jela poprvé na koni, když jsi běhala s míčem po zahradě. Ale ty už jsi tak velká!" Kéž bych nebyla, chtělo se jí odpovědět, ale místo toho se jen zářivě usmívala a přikyvovala. Něco jí říkalo, že to teď bude muset dělat často. Už nebude moci dávat své pocity najevo. Už se bude jen usmívat. Z výuky tance se stane vybrané vyjadřování, z lekcí šermu královská etiketa. Sbohem, šťastná Jenny.

Malý salonek se změnil k nepoznání. Všude byly rudé růže, stuhy, zlatem vyšívané ubrusy. Jenny přemítala, zda se slaví to, že ona už brzy získá korunu, nebo to, že se jí dosavadní král zbaví. Ať tak nebo tak, dnes měla narozeniny, ale vůbec se necítila dobře. Najednou v obrovském a rozlehlém paláci cítila něco jako klaustrofobii. Něco se změnilo. Něco bylo špatně.



Všichni se přesunuli do hodovní síně a oslava začala. Král se zvedl aby pronesl přípitek. ,,Čas utíkal jako voda, a už je to tady. Má jediná dcera slaví sedmnáct let." Síní zaznělo hučení, ale král lidi zvednutou rukou utišil. ,,Dnešním dnem začíná nová etapa nejen jejího života. Přeji jí do této etapy samé štěstí." Král pozvedl pohár. ,,Na Jennifer Elizabeht z Farenolu, na budoucí královnu!" Zaburácel. ,,NA KRÁLOVNU!" rozlehlo se síní. Hned na to se Jenny do uší zabodla asi stovka břinknutí. Začalo se servírovat jídlo, ale ona se na něj nesoustředila. Nešlo to.

Brzy na to se otevřela masivní brána do Velkého sálu, který se proměnil na sál taneční. Začal bál. Na princezniny narozeniny přišla spousta lidí, které ani neznala. Bylo tu pár šlechticů z okolních zemí, kteří si spíš přišli prohlédnout svou kořist než oslavovat, a spousta příbuzných. Na rozdíl od Jenny, princové a princezny provincií mohli mít - a měli - spousty sourozenců, a nynější královna na tom nebyla jinak. Příbuzní, příbuzní příbuzných... Jenny to nedělalo dobře. Odmítla asi deset vyzvání na tanec a spěchala co nejdál od centra dění. Chtěla se někde zamknout a zůstat tam až do večera. Někde, kde jí nenajdou.

A pak jí zahlédla.

,,Cherry!" Vykřikla a vrhla se k dívce, která stála za bránou a nahlížela dovnitř. ,,Co tu děláš?" Jenny nebyla kamarádce ještě nikdy takhle vděčná. Měla pocit, jakoby jí svým příchodem zachránila život. Cheryll, třetí dcera krále z Východu, byla jen o trochu starší než Mel. Husté černé vlasy měla spletené do copu a usmívala se. ,,Přišla jsem ti pogratulovat k sedmnáctinám." ,,A to se můžeš prostě jen tak sebrat a jít sem?"
Dívka se zahihňala. ,,Nemůžu. Ale já nejsem princezna. Nikdo mě shánět nebude." Cheryll měla schopnost dostat se nepozorovaně kamkoliv a odkudkoliv. Jen díky tomu se tenkrát v lese za Farenolem mohly potkat. ,,Tak co, jak si to tu užíváš?" zeptala se vesele. Jenny si povzdechla a Cheryll vykulila oči. ,,Děje se něco?"
Jenny si založila ruce na prsou a zhluboka se nadechla. ,,Děje. Děje se tohle všechno. Já žádná královna být nechci, Cherry. Nechci vládnout a nechci se vdávat." ,,Ach," přikývla Cheryll chápavě. ,,Ale třeba to nebude tak špatné." ,,Co když mi to nepůjde?" stresovala Jenny sama sebe. ,,Půjde, uvidíš," usmála se Cheryll. ,,A s kým? Co když prince - " Co když prince Alexandra nebudu mít ráda? Jenny nemohla o své nenávisti k životnímu stylu Východu nikomu říct, a téhle dívce už vůbec ne. Ona odtamtud pocházela, byla dcerou krále. Ta by to těžko pochopila.
,,Co když se prostě nezamiluju?" řekla místo toho. Cherry se zasmála. ,,Třeba bude princ Samael fajn." Jenny to nejdřív nepochopila. Konec konců ani nechtěla, aby byl princ Samael fajn. S ním by totiž přišlo i její přijetí k Východu. A to ani ve snu. ,,Jak to myslíš?" zeptala se. Cherry se ušklíbla. ,,Třeba bude alespoň princ Samael fajn." Jenny zamrkala. No ano! Nikdy nad tím takhle nepřemýšlela. Cheryll byla lady z Východu, Alexandrova sestra. Musela ho znát velice dobře. Strávila po jeho boku patnáct let života. Jenny se zasmála. ,,Ó, copak, slečno? Myslíte, že pro mne vznešený princ Alexander nebude dost dobrý?" Cheryll se rovněž rozesmála a chvíli se s úsměvem dívala k zemi. Pak se pohledem znovu vrátila k Jenny. ,,Alex je...zvláštní. Je jiný než všichni ostatní z mého okolí. Tedy...skoro všichni ." ,,Jiný? V dobrém nebo špatném slova smyslu?" Vyzvídala Jenny. Cheryll pokrčila rameny. ,,To se nedá říct. Je prostě jiný. Nevysvětlím jak... to poznáš sama." ,,Jistě... sama." Jenny se měla s princem Alexandrem setkat už pozítří. Vůbec nevěděla, co si o tom myslet. Má se těšit, nebo bát? Má být nervózní? Cheryll se znovu zasmála. ,,Je naprostý opak Sashi." Ach. Jenny zauvažovala, jestli je to dobře, nebo špatně. Sasha byla přezdívka princezny Cassandry, princezny z Východu, která své jméno z duše nenáviděla - a zkráceninu Sandra ještě víc. Pro všechny blízké to byla prostě Sasha. Jenny mezi ně prozatím nepatřila, ale Cheryll ano, a ta si brzy po jejich spřátelení přestala s neformálním oslovením své sestry lámat hlavu.
Princezna Cassandra byla známá svou statečností a zbrklostí. Věřila si možná až příliš. Byla velmi energická a silná. A měla být naprostým opakem Alexandra.

Pak Jenny napadlo ještě něco jiného. Když toho o těch dvou tolik ví... ,,Hele, Cherry..." ,,Hm?" ,,No...nevykládáš takhle o mně, že ne?" Cheryll se tajemně usmála. ,,Už musím jít," křikla přes rameno, když rychlým krokem odcházela chodbou. ,,Ne, počkej!" Jenny nejdřív chtěla běžet za ní, ale pak si to rozmyslela. V tomhle korzetu bylo už takhle těžké popadnout dech.

S dost smíšenými pocity se otočila zpět do místnosti. Přesto, že tohle byla její oslava, nikdo tu o ní nejevil zájem. Tlumeným hovorům hrála do pozadí živá hudba, ta nejlepší v království, všude chodily služebné s vínem a kuchaři. Ale o ní se nikdo nezajímal. Kdyby odešla, možná by se toho tolik nestalo. Jen na chvilku, na chviličku...

Vydala se chodbou, kterou před chvílí odešla Cheryll, vyběhla po širokých schodech a utíkala do své ložnice. Ze šatní skříně vyhrabala prosté oblečení, které jí tu pro podobné případy nechávala její stará služka, která se místa vzdala pro Mel - škoda, Jenny rozuměla snad jako nikdo na světě - a strhala ze sebe róbu. Bylo jí jasné, že si ji už nedokáže znovu obléknout, ale najednou jí to bylo jedno. Natáhla si otrhané, pracovní džíny a volnou halenu a tiše se vytratila z paláce. Nerozhlížela se vlevo ani vpravo. Věděla přesně, kam má jít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
You must just try, try and try again...